Úvaha nad koňským údělem a poděkování
V dnešním světě, kde se zvířata a často i koně stávají čím dál tím více spíše pet mazlíčky než užitkovými je velmi těžké najít souznění a moci shlédnout způsob práce s koňmi, který by byl v souladu s přirozeností koní a logikou zároveň. Z toho vyplývá, že dnes je velmi náročné najít učitele/mistra nebo-li moderními slovy trenéra.
Posledních pár let se naši koně a i my s nimi uzavřeli do svého světa, kde nám je velmi dobře. Koně běhají po pastvinách pokud možno co nejvíce. Naším hlavním cílem je vytvořit podmínky, kde budou zdraví a hlavně spokojení a zároveň neztratí svoji přirozenou hrdost a dobrotu. Podmínky, kde se můžeme alespoň pokusit vzájemně se chápat a dorozumívat se. Fyzické zdraví a psychická pohoda jsou dvě hlavní podmínky, abychom měli takzvaně čistý stůl a mohli se vydat na společnou cestu, kde se budeme učit a poté snažit vytvářet hodnoty, umění a třeba se i radovat. Tento prostor je nedotknutelný a nelze do něj brát nikoho kdo nám jej může narušit. Proto je v dnešní době internetu a masivního šíření kdejakého názoru velmi náročné zůstávat ve spojení se světem, často navíc virtuálním a přitom vstupovat do světa koní. Je nutné jít za svým koněm osobně, podívat se nebo se i zeptat jak se má a zda můžeme dneska pracovat a to jde velmi špatně pokud je člověk částí svého mozku někde ve „virtuálnu“. A tak se stalo, že už nefungujeme na žádné sociální síti, víceméně s jezdeckou veřejností se bavíme minimálně. Občas kroutíme hlavou, když je zjevně nezdravé zvíře oblečeno do nejmodernějšího vybavení všech možných i nemožných barev a designů. A pod tím balastem se velmi smutně i přes veškeré své utrpení snaží spolupracovat nešťastné zvíře, leč se vší láskou opečovávané. Tak to dneska někdy je. Naše představy o tom, co by si kůň přál jsou někdy hodně vzdálené realitě. koním je jedno jakou barvu a gramáž má jeho nová termodeka, nebo jakou podsedlovou dečku nosí. Víc ho bude zajímat, zda se domluví s tím otravným dvojnožcem na svých zádech, zda dostane krmení a bude moct taky pobýt v přítomnosti se svými koňskými kolegy, což je jeho životní nutností. Kůň je od přírody velmi laskavé zvíře. Velmi ochotný snášet naše někdy pro něj nesmyslné požadavky někdy dokonce velmi nesrozumitelný komunikační kód a přes to se nám vždycky snaží maximálně vyhovět. Kůň je ochotný dokonce velmi tvrdě pracovat, když pochopí, co po něm vůbec chceme.
Proč to všechno píšu? Je to jednoduché. Za naši dlouholetou praxi s koňmi jsme potkali jen pár lidí, kteří by sdílely naše názory. A když jsme se rozhodli, že se chceme naučit nové koňské dovednosti bylo náročné vybrat správné učitele. A protože se nám to povedlo a protože to mělo i velmi dobré výsledky, chtěli bychom veřejně poděkovat našim mistrům. A zároveň velmi doufáme v další spolupráci, protože stále se máme hodně co učit. Jmenovitě děkujeme manželům Svobodovým za trpělivé předávání informací a jejich knowhow. Bez jejich účasti bychom dneska dost těžko zvládali v tažných pracích to co zvládáme. Pod jejich vedením se udál skvělý rozvoj a pokrok v našem způsobu práce s koňmi. A naše mladá kobylka i všichni koně v budoucnu budou mít o kousek jednoduší pochopit o co je žádáme. Proto ještě jednou velmi a upřímně děkujeme.
